Dopis číslo 1
5. 3. 2008
Ahoj rodinko, dopis píšu opět trochu jako deník, když mám chvilku náladu, tak zasednu a naklapu pár řádek, takže:
27.11. Není možné, ráno jsem ani nezaspala, všechno bylo o.k. Na letiště mi pomohl kamarád. Autobus nám málem ujel, ale jenom proto, že jsem koukala na jiné nástupiště. Nakonec jsme sedli do toho správného a frrrrrrrr na letiště. Odbavili mě také rychle a pak už jsem jenom čekala, než sedneme do toho malého letadélka, které mě mělo dopravit do Vídně. V letadle jsme dostali kávu a teplé plněné teplé rohlíky. Na rozjezd to stačilo. Vedle mne seděl pán ,který pokračoval do Tel Avivu. Měl na přestup pouze 45 minut, a protože letadlo mělo trochu zpoždění, tak to měl pak jen tak tak. Jel tam služebně a těšil se,že se trochu ohřeje. To já se v budoucí době ohřeju asi jenom ve vaně nebo pod peřinou.
Já zvládla přestup úplně v pohodě. Na letišti sice trochu vyzvídali za kým a proč jedu, ale síto jsem přežila. Divili se,že můžeme bez víza. Usedla jsem konečně do pořádného letadla. Za chvíli si ke mne přisedl bodrý pán, okamžitě jsem poznala,že si pokecáme. Byl to Slovák a byla s ním sranda. Trénuje kanadskou reprezentaci tenistů. Zdrhnul někdy v 70 roce a měl kliku být ve správné chvíli na správném místě. Prokecali a prochechtali jsme celou cestu. Bylo to nádherné nad Gronskem. To se ani nedá povědět. Fakt úžasné. Nekonečné zasněžené hory a pláně. Bylo slunečno, takže bylo tak dokonale vidět,že jsem se pokoušela, jestli neuvidím medvědy, ale asi to byla blbost. Ale lodičky na moři jsme viděli. Nad Kanadou už pak bylo zataženo. Chvíli před příletem prý byla pěkná vánice. Taky to s námi pěkně houpalo. Soused si dělal srandu ,že pilotuje nějaká letuška . Na letišti v Torontu se opět vyptávali, ale byli pohodový. Sonička mi pak skočila do náruče i s pugétem. Bulely jsme obě. Přivítání bylo moc hezké. Doma mě pak ještě vítal pes /Sandy – zlatý labrador asi pajcnutý sharpei/ a Kájinka – Soničky milovaný králík,který vypadá jako kouzelná plyšová hračka.
Časový posun mi dával zabrat, ale už jsem v pohodě. První 3-4 dny jsem byla pravidelně kolem osmé večer už grogi a ráno ve tři už jsem blbla po baráku.
Soničku jsem druhý den ráno šla vyprovodit do školy. Počasí se na přivítání ukázalo. Vichřice a vánice dohromady. Měly jsme čepice i kapucu od bundy a byly jsme rádi. Předevčírem v noci pěkně nasněžilo ,tak jsem vzala pesana a šla ráno na procházku. Ten blb mi vlítnul k jedněm lidem na zahradu. K jinému pesovi,do kterého je Sandy zamilovaná. Musela jsem to v tom hlubokém sněhu celé obejít, aby mi Sandy vysvobodili. Ona se totiž podhrabala pod plotem . Ani mi nemohli otevřít kvůli sněhu zahradu. Dala jsem jim vodítko a museli ji vzít přez dům. Dozvěděla jsem se, že už jsou na to zvyklí, Včera jsme si se Soničkou udělaly soukromý den. Honza nás vysadil u jednoho obchodního centra a my tam couraly a couraly a vybíraly dárky a pak šli na drink z čerstvých banánů a jahod a pak do Mekáče. Pak jsme přijuchali všichni domů a já zahučela do vany a do postele. Udělala jsem jim včera svíčkovou. Mlaskali všichni. Dnes jsem se 2x pěkně
natáhla na ledu. Sonička se chechtala jak potrefená, já pak taky.
5.12.07
Dnes je krásně.Sluníčko svítí jak o život a hezky mrzne. Včera večer jsme byli ještě s jednou kamarádkou Soničky večer v parku. Je tam umrzlá plocha, velká asi jako menší fotbalové hřiště. Led krásně hladký, hráli jsme tam na babu a pěkně jsme se vyblbli. Dnes snad konečně zadělám na nějaké cukroví. Ještě musíme koupit bílou mouku-při minulém nákupu jsem totiž koupila jenom celozrnou a mám obavy, že by to z toho nemuselo dopadnou dobře. Tak to dám půl na půl. Teď jsem si uvědomila, že nemám rum do vosích hníz, no co, tak tam dám whisky. Ale už bych fakt měla začít. Musím vymyslet, kam to schovám, aby to do vánoc vydrželo. Ven to dát nemůžu, tam by to spořádali myvalové nebo jiná havěť. Musím to ukrýt někde v domě, aby na to osazenstvo nepřišlo. Možná,že příští víkend pojedeme na ryby. Prý se dám pronajmout vytápěcí budka ve které se vyseká díra do ledu a chytají se ryby. To je proto, aby rybářům neumrzly nosy. A tak se tam chytají ryby, popíjí třeba whisky a když se nechytnou ryby, což se stane málokdy, tak se domů přiveze alespoň pořádná opice.
Viděla jsem , jak v létě byli na jezerech a asi ve třech rybářích nachytali za jeden den asi třicet štik. Byla jich plná loď. Večer potom kempovali na ostrůvku na jezeře – má to výhodu, že tam neotravuje eventuelní medvěd nebo skunk- a tam ty rybičky grilovali a zapíjeli, takže potom taky vypadali.
Takže končím, jdu naházet nějaké prádlo do pračky. Máme sušičku a to je paráda,nemusí se nic žehlit a za chvíli se všecno jenom složí a dá do skříní.
Pořád ještě Sandy občas řeknu Dášenko. Copak asi dělá? Tady by se jí potvoře líbilo, ale těch 9000,- za letenku je šílená částka. Tak se mi tam taky opatrujte a dávejte na sebe pozor a ještě jednou díky za toho draka chlupatého.
Soňa a Sonička –
P.S.hadanka na konec,Sonicka na to prisla asi za 1 minutu
Pan Spock každé pondělí, úterý a středu lže, kdežto pan Dat lže ve čtvrtek, pátek a v sobotu. V ostatní dny mluví chlapci pravdu. Jednou se ovšem potkali a proběhl následující rozhovor:
Pan Spock: „Včera jsem lhal.“
Pad Dat: „Jo, já taky.“
Který je den?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář